Historie našeho sboru
Ohně byly od nepaměti.
Oheň byl nejen pomocníkem a služebníkem lidstva, ale i živlem, který ničil a přinášel zlo.
Po obrovských požárech roku 1214 a 1306, kdy vyhořela polovina města Brna, byl tamtéž roku 1350 vydán první Řád hašení ohně. Každému občanu se ukládala povinnost pomoci při vzniku požáru a jednotlivé cechy řemesel měly přísně vymezeny své úkoly.
K ohňům, které postihovaly náš kraj, se přidaly i ty založené. V letech 1657 – 1705 za vlády Leopolda I. byl lid v našem kraji sužován lupičstvím zejména při silnicích z Prahy do Plzně a ze Zdic do Příbramě. Roku 1689 prošel zdejší krajinou proslulý francouzský palič Vavřinec Procházka z Volduch-vyslaný proto, aby ničil císařský majetek.
V husitských vojnách zaniklo kolem Zdic vypálením několik osad. Vyšeboha u Chodouně, Vestec u Slavík, Lhota mezi Knížkovicemi a Hředlemi a Bařechov u Černína.
Rok 1637 byl rokem, kdy byly do gruntu vypáleny na panství Točnickém město Žebrák, městys Cerhovice, Drozdov, Sedlec, Chodouň, Bavoryně a Zdice.
Všechny tyto neblahé události nutily naše předky hledat svépomoc. Za panování Marie Terezie v roce 1759 byl ve Vídni ustaven první organizovaný útvar pro boj s ohněm.
Roku 1785 vydává císař Josef Požární nařízení - základ k požárním řádům obcí, měst a panství.
Tehdy musel být každý hasičem, neboť občan do okolí 2 hodin cesty byl pomocí vázán. K tomu jej nutila vrchnost pod hrozbou pokuty a jinými opatřeními.
Ve Zdicích byl 12.září 1843 založen paličem oheň v čp. 60 u pana Jana Pilaře. Východním větrem se rychle šířil, takže shořelo všech 12 domků na levé straně cesty. Další velký oheň vznikl 29. října 1845 ve stáji Josefa Mužíka v čp. 36 a způsobil ohně na 3 selských usedlostech a 13 domcích. O dva roky později vyhořela dle školní kroniky čp. 25, 26, 27 a 6 stodol.
Roku 1853 zřizuje Praha první hasičský sbor z povolání v počtu 28 mužů. Hasičská ochrana byla pak svěřena dobrovolníkům.
Ač již existovaly hasičské sbory s německým vedením, první Sbor dobrovolných hasičů s českým vedením byl založen ve Velvarech roku 1864. Tohoto roku zažádalo o povolení a Stanovy 12 obcí a tři města.
Tak jako z mnohých stran naší země byl možno slyšet roku 1882 konečně i u nás
hasičský slib
Slibuji, že budeme tělem i duší připraveni pomoci
bližním,
že budeme druh druha milovati,
k sobě bratrsky věrně státi, v nebezpečí
se neopouštěti , ale až do konce se
brániti,
jak nám káže mužná čest a svědomí
povinností občanských a hasičských.
Sbor dobrovolných hasičů patří k nejstarším spolkům v našem městě.
Dne 14. listopadu roku 1880 se uskutečnila první schůzka vedoucí k založení tohoto spolku, na kterou pozvali starosta obce Petr Sklenář, obecní úředník Ignác Bejbl a rolník František Kozler z čp. 3 tyto zdické občany:
Albína Siebra - ředitele cukrovaru, Josefa Čapka - stavitele, Františka Schöbla - přednostu železniční stanice, Václava Hůrku - rolníka z čp. 27, Josefa Čížka - mistra kamenického, Josefa Pechara - řídícího učitele, Františka Holečka - rolníka z čp. 41 a Františka Merhauta - rolníka z čp. 43.
I když to byli lidé různých profesí, spojovala je snaha vybudovat dobrovolnou organizaci, která by ochraňovala majetek i životy občanů před požáry. Na této schůzce bylo rozhodnuto požádat o povolení spolku C.K. okresní hejtmanství v Hořovicích.
C.K. Okresní hejtmanství v Hořovicích posléze oznámilo zdickému purkmistrovskému úřadu, že C.K. místodržitelství vydalo 14. listopadu 1882 povolení Stanov a činnosti spolku dobrovolných hasičů ve Zdicích.
V době svého založení čítal sbor celkem 25 činných členů a 10 členů čestných. Ve Zdicích v té době žilo 1.450 osob ve 169 domech.
Tímto se začala odvíjet historie jednoho z nestarších a nejdůležitějších spolků našeho města.
Na první valné hromadě 1. března 1883 byl předsedou zvolen František Kozler a velitelem Bedřich Křemen. Práce pokladníka se ujal pan František Merhaut a jednatelem byl zvolen Antonín Holeček.
O vycvičení mužstva byl požádán berounský dobrovolný hasič F. Mašek, který za jednu cestu dostával vyplaceny 2 zlaté. Vrchním lezcem byl zvolen Adolf Grünwald a stříkačníkem Antonín Holeček.
Po Františku Kozlerovi, který byl předsedou do roku 1891, se vystřídali v čele zdického SDH až do současnosti tito starostové:
Sklenář Antonín (1892 – 1895), Pánek Karel (1896 – 1932), Fousek Josef (1933 – 1945), Šlosar Josef (1946), Pavlis Václav (1951 – 1959), Zuska František (1960 – 1963), Turek Rudolf (1964 – 1965), David Miloš (1966), Knotek Ladislav (1967 – 1973), Šmíd Jaroslav 1974 – 1976), Sedláček Alois ( 1977 – l985), Hrubý Antonín (1986 – 1988) a Špaček Jan (1989 – dosud).
Dalšími důležitými funkcionáři hasičských sborů byli a jsou jejich velitelé.
Veliteli zdického SDH byli: Křemen Bedřich (1883 – 1887), Holeček Antonín (1888), Čermák Eduard (1889 – 1921), Plátěnka Václav (1922 – 1923), Šlosar Josef (1924 – 1945), Štípek Josef (1946 – 1950), Šlosar Josef (1951), Štípek Josef (1952 – 1954), Skalický (1955), Knotek Ladislav (1956 – 1959), Sedláček Alois (1960 – 1963), Zuska František (1964 – 1974), Frolík Zdeněk (1975 – 1977), Nácal Jaroslav (1978 – 1988), Jiří Košťálek (1989 – 2003), Marek Pollak (2003 – dosud).
Sbor dobrovolných hasičů ve Zdicích se se ctí ujal své úlohy chránit a zachraňovat majetek svůj i ostatních spoluobčanů.
Ještě v roce 1882 zakoupila obec hasičskému spolku novou hasičskou stříkačku od pražské firmy Smekal za 900 zlatých.
V další výstroji byly žebříky zavěšovací, hákové, posunovací, koše, džbery na vodu a plachta. Hasičský sbor neměl v té době a ještě o mnoho let později možnost umístit hasičské náčiní, včetně stříkačky na příhodném místě a mít tak pro členstvo i potřebný materiál odpovídající zázemí.
Jedinými příjmy do hasičské pokladny byly výtěžky z každoročně pořádaných Hasičských plesů , členské příspěvky a dary zámožných občanů. Velkou událostí pro všechny hasiče byl den 17. června roku 1888 kdy byl ve Zdicích pořádán valný sjezd Hasičské Podbrdské župy, kterého se zúčastnilo 26 sborů a 343 jejich členů.
Hasiči byli účastni téměř všech obecních slavností a zvláštních událostí. V dubnu 1894 se např. zúčastnili i vítání pražského arcibiskupa a kardinála Františka ze Schönbora.
Sbor sám pořádal malé slavnosti hasičské s veřejným cvičením.
Nelze zde jmenovat podrobně všechny požáry, které ve Zdicích během let vznikly. Proto se zmíníme pouze o některých z nich.
V průběhu několika let hasiči zasahovali například u
požárů na Staré zvonici, Louníně, na
místní faře, při povodni r. 1897,
stohu u mlýna p. L. Bílého, stavení
pana Choce v Zahradní ulici, stodoly
p. Karla Pánka, stavení p. Plátěnky,
v Královodvorských železárnách,
továrně „Union“v Kloboučku, atd. atd.
Vzhledem ke střechám z došků, dřevěným stavbám a přístřešků, senu, slámě a obilí, bylo většinou nutno hořící budovy strhnout a největší snahou hasičů bylo zabránit šíření ohně na budovy v okolí.
Rok 1899 byl rokem více než-li rušným. Požáry byly zaznamenány mnohé a došlo i k velkému oslabení sboru hromadným vystoupení 9 činných členů ze sboru z důvodů neshod mezi ostatními spolky a hasiči i z pocitu , že ostatní spoluobčané jeví pramalý zájem o hasičstvo.
Velikým problémem bylo získávání potřebné koňské přípřeže. Roku 1903 byl podán návrh, aby obecní zastupitelstvo určilo sedlákům povinné požární přípřeže tak, aby byla zajištěna technická akceschopnost mužstva. Problémy s požární přípřeží se ukázaly i při potřebě zásahu dne 13. ledna 1904 na pile u pana továrníka Wolmana ve Zdicích u Bílých na ostrově, kde shořela velká zásoba dřeva.
Během 1. světové války utvořili zdičtí hasiči kolonu pro přepravu raněných a nemocných vojínů do lazaretu /sokolovny/, kam přepravili celkem 380 mužů.
Na župním sjezdu v červnu roku 1926 převzali členové hasičského sboru Zdice novou motorovou stříkačku „Ebert“ s příslušenstvím. Obsah nádrže byl 28 l, spotřeba 4l/hod., výkon čerpadla 1.000l vody za minutu, tlak 9 atmosfér. Na tomto župním sjezdu se zúčastnili zdičtí hasiči tzv.sekyrkového cvičení - provedlo 169 mužů, dále cvičení se žebříkem a ženy předvedly cvičení se stříkačkou k požáru.
Při požáru u pana Karla Hnízdila na Staré Zvonici se novou stříkačku nepodařilo dát do chodu. Neprodleně musela být dopravena stará ruční stříkačka “koňka“ používaná od založení sboru. Toto zdičtí občané nemohli hasičům odpustit celá léta.
Jedním z největších požárů ve Zdicích byl ten na parní pile fy. Budil a spol. Požár v krátké době zachvátil celý závod. Spolu se zdickými hasiči zasahovalo zde 10 sborů. Na pile bylo v době požáru 19 vagónů dřevěné vaty, prken, palivového dříví a kulatiny.
Pomocí pro převoz potřebného nářadí a hasičů byl motorový vůz, koupený roku 1934 pouze pro potřeby hasičské, který hasičům sloužil do roku 1946, kdy byl prodán sboru v Březové.
V době 2. světové války bylo zakázáno schůzování, nošení hasičských odznaků “Na pomoc“, brigadýrky ke slavnostnímu stejnokroji a dle nařízení museli býti vyloučeni ze sboru nearijští členové. Hasiči byli povinni držet noční požární hlídky ve zbrojnici a plnit nespočetná nařízení.
Roku 1942 je v zápisech uvedeno „Ani jediný ze zakládajících členů se nedožil 60.výročí založení sboru.“
Na konci války byli členové sboru pověřeni MNV Zdice udržovat bezpečnostní a pořádkovou službu v obci. Část členů odzbrojovala 314 německých vojáků z vojenské posádky, školy a sokolovny. Do 10. května 1945, kdy byla ve Zdicích vytvořena vojenská posádka, která tuto povinnost z hasičů sňala, drželi hasiči strážní službu u zajatých Němců.
Dne 12.10.1945 byl pro zdický sbor zakoupen hasičský stroj LP 15 za 75.000,- Kč od požární policie v Praze. Motorová stříkačka Ebert byla prodána sboru Knížkovice a automobil do sboru Bzová. Zdičtí hasiči dostali od MNV nový hasičský vůz zn. Mercedes Benz.
Ruční hasičská stříkačka, která dosloužila v roce 1926, byla v roce 1948, kdy o tom bylo rozhodnuto, rozebrána a zrušena.
Po všechna léta byla v době požárů zaznamenána vzorná pomoc a spolupráce mezi jednotlivými hasičskými sbory z okolí. Všichni si vzájemně pomáhali a plnili tak veřejnosti i sobě daný hasičský slib.
V roce 1952 bylo započato se stavbou nové hasičské zbrojnice. Budova, ze které byla budována, sloužila kdysi jako stáje pro koně tehdejší pošty pro spřežení : Hořelice – Cerhovice – Klenčí.
Jelikož byla budova chráněna památkovým úřadem , nesmělo býti použito mechanizace.
I na přestavbě této budovy se svojí prací hasiči podíleli. Tato hasičská zbrojnice sloužila zdickým hasičům od roku 1954 do roku 2007. Postupně sbor získal přívěsnou stříkačku PS-8 /1959/, Škoda RTO cisterna z pož. útvaru Beroun /1965/, přívěsnou stříkačku PPS - 12/1966/ atd.
V této době i po další léta plnil sbor nejen úkoly jemu dané při jeho založení, tedy hašení požárů, pomoc při povodních a jiných katastrofách, ale i v jiných oblastech. Pravidelně každým rokem stavěl žňové hlídky, bylo prováděno okopávání a dobývání řepy, zalévání zeleniny, sázení stromků, pomoc při výstavbě občanské vybavenosti, pomoc při údržbě veřejného osvětlení, preventivní prohlídky domů a závodních objektů atd.atd.
Léty se měnily nejen názvy sboru, ale měnilo se, jak nám prozradily kroniky, postupně i technické vybavení sboru.
V začátcích práce hasičských sborů byl hlavním úkolem boj s ohněm. Vzhledem ke skromnému vybavení lze výkony zasahujících hasičů dnes jenom obdivovat.
Svatý Florián - patron všech hasičů
je symbolem ochrany životů i materiálních hodnot. Muž jménem Florián zemřel hrdinnou smrtí v r. 304 a stal se jedním z nejznámějších a nejuctívanějších světců. Pro jeho příkladnou ctnost, statečnost a pevnou víru se stal pro hasiče vzorem, ke kterému se hlásí všichni profesionální i dobrovolní hasiči.